čtvrtek 21. července 2011

Jak vnímat svůj život? Nebo-li jsem tu vůbec k něčemu



Ve svém profilu jsem psala, že svůj život chci zlepšit. Takové nutkání máme všichni, naprosto všichni. Každý touží být šťastný. to je přirozený proces. Chceme se mít nejlépe a cítit uvnitř v srdci lásku, pokoj a horu štěstí. Mnoho lidí, kterých jsem se ptala co si přejí, nebo čeho by chtěli dosáhnout mi odpovědělo "chci být bohatý, mít úžasnou práci, krásnou manželku, děti a žít v cizině"..Na rodině není nic špatného, na manželce také ne, ale vy jste si nevšimli toho uvažování? Kdo z nás by řekl "chci hlavně zdraví pro mou maminku" nebo "chci v budoucnu zlepšit sebe a pomoct vést i druhé", ale ano i takový názor jsem zaslechla, jen v menší míře.
Ale neee, nechci si stěžovat a ztrhnout tento článek jako stížnost na celé lidstvo a nakonec skončit u politiky.To néé, i tak máme každý svou vůli a já nemám právo soudit..
Svůj život jsem začala tím, že jsem se narodila 6.6.1993 o dva měsíce dříve. Jedna moudrá fizioterapeutka mi řekla, že už v té době jsem chtěla být samostatná a jít na svět. Mé začátky byly zajímavé. Jako dítě jsem byla houževnatá, citlivá a každá blbina mě rozplakala,což mi v menší míře zůstalo i do teď jen s tím rozdílem, že u toho i křápu dveřma. Nechci do detailů popisovat své dětství v některých místech to stálo jako u každého z nás za starou bačkoru, ale už je to zamnou. Přechod u mě nastal před 2 lety. Od 11 let jsem silně věřící a táhlo mě to i k záhádám atd..vlastně od této doby jsem začínala mít psychické a pak i fyzické problémy. Vyústilo to v to, že jsem se zhroutila a začala jíst prášky na nervy. Po nějakém tom měsící jsem pochopila, že tak to nepůjde dál. Musím se dát dohromady a něco dělat. Začala jsem se více zajímat o to, jak mám vnímat svůj život, protože už jako malinká jsem si hrávala s představami a vizualizovala jsem si příběhy atd. Tak jsem k tomu přistoupila znovu a snažila se pochopit, že tento svět je jen "metrix" že všichni jsme stejní, že vše je tvořeno z jedné častečky, že není důvod se bát. Velké umění je uvěřit všemu tady tomu, protože jsme učení k tomu, že vše se dá vysvětlit logicky a Bůh není, víly ani Andílci, ani duchové nejsou a po smrti už vůbec nic není. Tento svět, který je okolo nás si tvoříme sami, tak prosím nevěřte blábolům lidí, kteří nevěří ani sami sobě a nakazili tuto planetu výroky a výrobky, které nás jen ničí a brání nám být takoví jací ve skutečnosti jsme. Věřte sobě, především sobě !! Zakládejte si na své lásce k sobě. Milujte se, protože vy tvoříte svůj život, svůj svět. Možná si říkáte, že jste jen kapka v moři, ale ani moře by bez té kapky nebylo, tak tvořte svůj život, máte na to právo. Vše se odvíjí od vás a od toho jak jste šťastní, jak milujete a jak chápete vše okolo sebe, protože vše můžete změnit. Vy tvoříte lásku ve svém srdci, když milujete sebe, milují vás ostatní a ani to nevidíte, ale jste pro ně inspirací a ve vaší společnosti jsou rádi, protože lidi, kteří vyzařují pokoj, lásku a štěstí je teď velice málo a druzí lidé chtějí být také spokojení a být jako vy. Buďte pro ostatní světlo ve tmě. Pokud vám někdo říká, že jste "ubozí, škaredí a ubližuje vám" věřte, že chyba není ve vás, ale v tom člověku. Lidé, kteří nejsou sami se sebou spokojení tak jinému závidí jeho pokoj a štěstí. Začnou vám nadávat a rýpat. Říkejte si, že problém není ve vás, ale v něm, vy za nic nemůžete, vy jste se sebou spokojení a tohle vás nemůže rozházet. Pochopte, že opravdu tvoříte svůj život tím jací jste a co vyzařujete. Každý z nás vyzařuje nějakou energii a vibrace. Někdy cítíme i na míli daleko, že milovanému člověku něco je, nebo když vedle nás stojí člověk, který je sice nenápadný, ale laskavě se usmívá a pomrkává a nás zahřeje u srdce i to jsou velice krásné vibrace.
Křesťané se odvolávají na Boha, jiné vyznání na svého Boha, ale všude je základ stejný, jen každý mluví jinými slovy. Chtějí jen říct, že není důvod se bát být živý a žít svůj život. Bůh říká "nebojte se, já jsem světlo světa a kdo půjde se mnou bude spasen" nechci vás tady poučovat nebo nějak převracet to né, jen chci říct, že je to stejné. Strach není pro nás přirozený, je to naučená věc, která je zbytečná a dá se překonávat, tak se nebojte,protože tohle vše je jen "metrix" a my si ho tvoříme.


středa 20. července 2011

Město, jako město..

Včera jsem opět navštívila mé oblíbené Brno, kam chodím s rovnátkama. Člověk by nevěřil jak přijede vyplivnutý, když sebou bere půlku rodiny. Měli jsme za úkol vybrat nějaký předmět z broušeného skla, kvůli očekávané svatbě dcery mamčiného šéfa. ( Jsme pozvané až na to, že mamka řekla, že nepůjdeme :-/////) Vybrali jsme skleněnou mísu na ovoce. Já jsem sice byla pro skleničky na brendy, ale tak jako vždy jsem byla přehlasována. Z obchodu jsem mamce totiž posílala fotky co a jak se nám líbí  a ona povolila mísu. Co už:-D..můžu vám říct, že Brno miluju, jen včerejší den tam byl takový "ehm"..jen jsem šla od Zelného trhu dolů a hned tam byla kupa lidí, polici, záchranka a dávali nějakému "exotovi" na krk obvaz a brali ho do sanitky. U drogerky krve jak něco a samozřejmě lidi mezi sebou..co se stalo, co se stalo.. no pochopitelně se objevilo několik teorii, ale vždy šlo o to, že se "podřízl"..zajímavé jak někomu hrábne přímo v centru.













kostel sv. Jakuba



krásný

pondělí 18. července 2011

ahojky

Zdravím všechny, kteří nějakou náhodou zavítali na tyto stránky. Nejspíš to byla náhoda, nebo jen nějaký "úlet" nebo dokonce si tento blog někdo našel..raději nebudu svou fantazii dále rozvíjet, nebo bych mohla zapříčinit, že i já sama odsud odejdu..
Tak abych se začala. Jmenuji se nečekaně Eva. Ano, ještě jednou Eva:-D ta z ráje, která utrhla jablko a zapříčinila všechnu tu hrůzu, která je teď okolo nás :-P. Nebýt mě, tak jsme všichni stále v ráji. Ano, ano hříšná Eva, která pochází z ráje, ale přesněji řečeno z Moravy. Je mi 18, konečně mám řidičák a úspěšně jdu do 3. ročníků. Co víc si přát? možná jen milion na kontě a nabouchaného kluka k tomu..
Pokud se někdo dostal až tady na konec tak má můj obdiv..
zatím se loučím:-*